Zpráva o historickém šermu na Sibiři

Reportáž z účasti skupiny Žehart na festivalu historického a scénického šermu v Krasnojarsku 10. -12.6. 2012

Jako jeden z asistentů naší školy a zároveň člen skupiny Žehart jsem byl požádán ostatními kolegy o podání zprávy o uvedeném festivalu a naší účasti na něm. Tímto si tedy dovoluji předložit výsledek a níže přikládám také některé fotografie1.

Na festival s poněkud metalově epickým názvem Stalnoj razsvet neboli Ocelový úsvit jsme obdrželi pozvání od jedné z hlavních organizátorek celé akce již před rokem, letos jsme konečně měli čas tuto výpravu uskutečnit. Domluva na celé akci probíhala z její strany dost profesionálně a bylo zjevné na první pohled, že nejde o žádnou akci na koleně, což se také na místě potvrdilo. Skvělé bylo také to, že hradili celé naší početně nezanedbatelné skupině letenky, ubytování a jídlo na celou dobu, nepočítám navíc, že nám nedovolili koupit si za vlastní peníze ani jablka a jízdenku na městskou dopravu. Festival, který je co do hlavního bodu programu zejména soutěží šermířských scénických choreografií, ale také místem konání workshopů z nescénické oblasti, byl letos pořádán potřetí a účastní se ho skupiny minimálně z celé zauralské oblasti, přičemž i to znamená pro většinu z nich alespoň den a více jízdy vlakem. Festival se koná v několika prostorách ve městě, včetně hypermoderní akrobatické a sportovní haly na ostrově uprostřed Jeniseje, soutěž pak ve velkém divadelním sále Kulturního centra pro mládež, které je také spolupořadatelem celé akce spolu s místní skupinou historického šermu Gryfon.

Krasnojarsk, kterým protéká řeka Jenisej, je milionové hlavní město stejnojmenného sibiřského kraje, který na jihu sousedí s Mongolskem a na severu končí u Severního ledového oceánu (přesněji u moře Laptěvů a Karského moře), a je i dle názoru Sibiřanů jedním z nejhezčích sibiřských měst. Místa pro šerm a jiné zábavy je v tomto kraji tedy dost.

Hlavní program festivalu byl rozložen do dvou dnů, první den se konaly workshopy (letos 1 akrobatický, 1 šermířský workshop a jedna kratší přednáška na téma scénického šermu s názornými ukázkami), další den se konal hlavní bod celé akce, a to soutěž šermířských choreografií.

Naše účast spočívala v tom, že jsme byli požádáni o provedení tříhodinového workshopu v druhém dni festivalu, dále o krátké vystoupení (předvedení našich soubojů a asalt) na úvod soutěže a následně o účast v 6 členné porotě hodnotící výkony soutěžících. Poslednímu požadavku jsme se snažili sice vyhnout s poukazem na to, že se necítíme dostatečně kvalifikovaní a zkušení jako porotci, nicméně to nám jaksi neprošlo. Jak se potvrdilo, byla to ta nejtěžší část, zvlášť s ohledem na složitost pravidel hodnocení importovaných letos poprvé z Moskvy a velmi krátký čas na hodnocení.

Alespoň krátce se musím zmínit o akrobatickém workshopu, kterého jsme se zúčastnili (polovina skupiny aktivně, polovina pasivně tím způsobem, že se první polovině vysmívala z lavičky a pronášela rádoby odborné komentáře, zřejmě též z důvodu, aby mohla nerušeně pozorovat, jak by řekl A. Jirásek, figurálně lepotvárné sibiřské účastnice), a který vedli dva členové místní skupiny Gryfon. Workshop byl kvalitní nejen díky profesionálním prostorám, ale i způsobem jeho vedení. Je nutné říct, že v akrobacii a gymnastice byli mnozí účastníci, zvláště pak ze skupiny Gryfon na dost vysoké úrovni. Jak se ukázalo následně, akrobatické a gymnastické prvky jsou zde častou součástí scénických vystoupení.

Náš šermířský workshop měl být dle požadavku pořadatelů zaměřen hlavně na scénický šerm dlouhým mečem a naše pojetí boje mečem a štítem (nikoli pěstním štítkem), menší část měla být zaměřena na bojovou stránku evropského šermu. Nakonec jsme však byli požádáni, abychom věnovali nescénické části větší prostor, a to konkrétně dlouhému meči. Na meč a štít nakonec nedošlo, a to i kvůli zjištění na místě samém, že štít má jen minimum účastníků a dlouhý meč je pro ně zajímavější. Hlavní dobrodružství workshopu spočívalo v tom, že jsme neměli téměř žádnou představu u úrovni účastníků, jejich názorech a praxi, nedalo se tedy vyloučit, že budou dále než my. Ukázalo se však, že přece jen dlouhý meč a evropský šerm je na daleké Sibiři disciplínou, které se zatím nezabývá mnoho jedinců a znalosti evropských pramenů či obecných bojových principů vůbec jsou jen kusé a většina účastníků se věnuje hlavně scénickému šermu, měli jsme tedy co předat. Zajímavá a pro nás nepochopitelná byla představa mnoha účastníků o tom, že boj dlouhým mečem probíhal a byl pojednáván v Evropě jen ve zbroji, nikoli jinak (beze zbroje se dle představ většiny neprováděl). První část workshopu tedy byla věnována bojové stránce evropského šermu, základním principům, pohybu, otázce načasování, vzdálenosti, fyzikální stránce provedení seku, bodu, signalizaci (nežádoucí prozrazení útoku předem), a cvičením v tomto duchu, dále stručném představení filozofie boje německé Lichtenauerovy školy a představení některých a principů a technik, také s přiměřenými cvičeními2. Druhá část byla věnována scénickému šermu, naší představě o ztvárnění boje, jeho možnostech a vyznění pro diváka, věnovali jsme se dále pěti (dle našeho názoru) nejčastějším chybám vyskytujících se ve scénickém šermu, včetně názorných ukázek a jejich řešení, dále značkování různých zásahů apod. To opět s cvičením tak, aby většinu času účastníci byli v pohybu a pouze nestáli. Závěr patřil dotazům, které trvaly kupodivu velmi dlouho. Na většinu jsme sice měli odpověď, avšak musím přiznat, že např. na dotaz jednoho šermíře, který o berlích pouze přihlížel, jak ztvárnit na scéně useknutí hlavy, jsem bohužel uspokojivou odpověď nenašel. Taktně jsme se neptali, jak k svým berlím přišel. Dotazy účastníků byly však dosti chytré a konstruktivní.

Druhý den probíhala samotná soutěž ve velkém sále divadla, kterou jsme dle požadavku zahájili ukázkami našich soubojů. S některými našimi výkony jsme nebyli spokojeni, ale když se na nás na konci výstupu jedna ruská šermířka vrhla a počala nás objímat pronášeje slova chvály (ač možná nezasloužené), nabyli jsme dojmu, že jsme přece jen ostudu neudělali. Následovala soutěž, zajímavá tím, že byla rozdělena do třech kategorií, a sice jednotlivec, duel a hromadný souboj. Zvláště z hodnocení jednotlivců jsme měli obavu, z videa jsme však věděli, že nejde samozřejmě v jejich případě o šerm jako takový, ale o pohybově estetickou či akrobatickou sestavu či tanec se zbraní. Musíme uznat, byť je nám osobně tento přístup zcela cizí, že alespoň někteří soutěžící byli pohybově na hodně dobré úrovni. Ostatní kategorie již takový problém nečinily, hlavní problém bylo však vyplnit během cca 1 až 2 minutového vystoupení obsáhlý hodnotící arch, který je dílem moskevské šermířské byrokracie. Byla to pro nás nejtěžší část celé akce, kdy jsme sotva stíhali vyplňovat, natož přitom popíjet šampaňské z láhve, jejíž hrdlo na scéně excelentně usekl šermíř Alexander z Irkutska (zabývající se se svou skupinou na poměrně hodně dobré úrovni šermem rapírem a šavlí). Pokud bychom měli charakterizovat průměrný zdejší scénický souboj, důraz je kladen více na estetiku pohybu, akrobacii (efektní avšak do boje často nepadnoucí), a scénické nápady (často i velmi dobré) a také humor, a z našeho osobního pohledu méně na bojovnost, razanci a celkově vytvoření dojmu, že jde o život.

Poslední večer namísto pitky v ruském stylu a vodky Kuzmič, jak by se snad dalo předpokládat, jsme strávili (ale rádi) v tělocvičně s jahodovým a meruňkovým výdobytkem ruského mléčného průmyslu a členové skupiny Gryfon Sergej, Galina a Jana nám objasňovali a předváděli své pojetí šermu mečem a my naopak to naše. Celá tato spontánní seance byla vedena z jejich strany s takovým zaujetím, že to byla opravdová radost. Některá jejich cvičení na pohyb a postřeh, obsahující velkou dávku potřeby rychlého rozhodování byli schopni provádět dost rychle a přesně. Samozřejmě se našlo mnoho věcí, které my pojímáme zcela jinak, řekněme více z pohledu bojového a fyzikálního, ale je třeba říci, že toto pojetí má u nás větší tradici, máme štěstí na více učitelů, kteří se mohou srovnávat a historický evropský šerm zde existuje přece jenom o něco déle. Na to, že v Krasnoyarsku uprostřed Sibiře si „vynalézali“ šerm prakticky sami, jen s jedním místním učitelem – zakladatelem „oboru“ a se svým rozumem, jak vyplynulo z debaty, nejsou na tom vůbec špatně a bude zajímavé, jakým směrem se bude jejich studium a cvičení šermu vyvíjet.

Na konec dovolte něco výsledků našeho poznání: Zjistili jsme, že základní nevýhody sibiřského šermíře (což je dobré vědět i proto, abychom si uvědomili, jak se tady máme vlastně dobře) jsou tyto: 1) na jakékoli akce do sousedního města se dostává jen obtížně a za velké náklady, jelikož obvyklá doba jízdy je 1 až 4 dny, letadlo je drahé, vézt věci autem je většinou utopie, zbývá vlak – i tak se ale někteří např. letos zúčastnili workshopu v Moskvě 2) kováři zde vůbec neexistují, všechno si šermíř vyrábí sám nebo pomocí kamarádů nekovářským způsobem 3) profesionálnější platnéři zde prakticky neexistují – takže jako ad 2, 4) vystupovat na hradě je sci-fi, historicky nejvěrnější kulisou je tajga, kostel a pak muzeum (např. v Irkutsku), nebo např. dřevěné domy děkabristů, ovšem cca 200 let staré 5) historický a zejména scénický šerm je pro řadu místních obyvatel (míněno ostatních Rusů nešermířů) zcela nejasná, a podezřelá disciplína. Výhodou sibiřského šermíře naopak je např.: 1) LH maladěc a děvuška mohou tábořit v nekonečných prostorách tajgy, aniž by došli na její konec, oheň mohou rozdělat úplně všude včetně národních parků a přitom potkat zaručeně living medvědy, rosomáky a hejna ryb 2) potkat jiného šermíře je vzácnost a komunita se vzájemně zná i na velké vzdálenosti, 3) zdálo se nám, že vztahy jsou více přátelské a vzájemná nevraživost a vymezování se vůči sobě jsou menší než u nás, 4) a nakonec – soudruh Putin (kterého ovšem v Rusku nemá zdaleka rád každý) narozdíl od našeho prezidenta (který se má rád od všech) má kladný vztah k bojovým uměním, jelikož pěstuje judo (je ovšem podezřelé, že některé skupiny provozující vystoupení v kostele jako jednom z mála historicky věrném místě neváhá odměnit šatlavou).

Takže: Celou akci hodnotíme velice kladně a na dálku tímto ještě jednou děkujeme šermířům ze Sibiře za skvělou akci a jejich laskavé pozvání.

Lukas M.

1 autorem mnohých je Denis Butin a Sergej Yatmasov

2 V tomto oboru vycházíme vedle poznatků vlastních z poznatků školy Ars Maiorum, Školy šermu Brno a školy Digladior, samozřejmě jde o naše interpretace výše uvedeného, na což jsme účastníky také upozornili.

Komentáře nejsou povoleny.